Přestupy v Česku. Jak to chodí?

Ročník 2023/24 jde pomaličku do finiše a to znamená také to, že se začínají rozbíhat spekulace ohledně přestupů. Ještě než spustíme tradiční přehled přestupů a spekulací, podíváme se na to, jak vůbec přesuny mezi kluby fungují. Český florbalový systém je totiž záhadou i pro řadu hráčů nejvyšších soutěží.

Kdo sleduje fotbal, musel slyšet o tzv. Bosmanově pravidlu. V roce 1995 v případu belgického fotbalisty Jean-Marca Bosmana soud rozhodl, že v zemích Evropské unie jsou fotbalisté bráni jako zaměstnanci, kterým po skončení smlouvy nesmí býti bráněno v odchodu. Kluby nemají nárok po skončení smlouvy na žádnou finanční kompenzaci a hráči tak mohou odejít kamkoli zadarmo. Prakticky stejně funguje florbalový přestupní řád ve ve Švédsku, Finsku či Švýcarsku a také v mezinárodních přestupech. V rámci Česka tomu tak není.

Florbal by mohl být o trochu blíže hokeji, kde se dlouhé roky mluví o tabulkovém odstupném. Hráč, který se chce účastnit jakýchkoliv hokejových klání spadajících pod ČSLH, musí mít provedenou takzvanou klubovou registraci. Přijetím registrace se stávají jeho hráčská práva majetkem klubu, který pak může požadovat za jakýkoliv přestup do jiného týmu takzvané tabulkové odstupné, které je stanovené přestupním řádem. Tento model opět funguje jen v rámci Česka a na mezinárodní přestupy se nevztahuje. 

Ve florbale prakticky nejde v rámci Česka přestoupit zdarma a to ani ve chvíli, kdy hráč nemá s klubem platnou hráčskou smlouvu. Najdou se samozřejmě výjimky. Hráči a hráčky do věku 12 let mohou přestupovat volně. Přes nesouhlas mateřského oddílu a bez práva mateřského oddílu na odstupné je možné změnit klub v případě, že hráč v době podání přestupu není členem Českého florbalu déle než 12 měsíců a ještě pár možností, které se týkají především administrativních záležitostí mezi kluby. V nižších soutěžích se určitě najdou situace, kdy klub uvolní hráče bez finanční kompenzace. V nejvyšších soutěžích však podobnou solidaritu nečekejte.

Pojďme tedy k věci. V případě přestupů je na prvním místě otázka smlouvy. Tu mohou v Česku podepsat hráči a hráčky starší 16 let a to na dobu maximálně 3 let. Pokud klub s hráčem podepíše smlouvu, dojde následně k její registraci na Českém florbale prostřednictvím tzv. Evidenčního dodatku. Pokud má hráč nebo hráčka podepsanou a registorvanou smlouvu je z pohledu Českého florbalu po dobu její platnosti majetkem klubu a bez jeho souhlasu nemůže přestoupit nebo hostovat. Ve smlouvách samozřejmě mohou být různé výstupní podmínky (např. výstupní částka), ale to už je věcí hráče a klubu. Pokud jiný klub takovou podmínku naplní, dojde k souhlasu mateřského klubu a vše běží jako na drátkách. V realitě hráči a hráčky s platnými smlouvami přestupují spíše výjimečně a většinou se to netýká těch úplně nejlepších. Hodnota těch nejlepších superligových hráčů s platnou smlouvou se dnes pohybuje klidně 250 tisíci a přestupy zasmluvněných hvězd si tak mohou dovolit maximálně 3-4 kluby v Superlize. Tyto evidenční dodatky jsou pak uznávány i v rámci mezinárodních přestupů. Pokud tedy chce zahraniční oddíl zasmluvněného hráče, musí se vyrovnat s jeho mateřským oddílem. Potud je asi všechno jasné a logické. Ale co když hráč platnou smlouvu nemá?

A tady se dostáváme ke klasické české anomálii. V rámci Česka totiž práva na hráče klub drží i po skončení jeho smlouvy. Pro zahraniční kluby věc naprosto nepochopitelná (byť pro ně je v tu chvíli hráč volný), ale v Česku praxe, která se v nejbližší době určitě nezmění. Jedinou hranici tohoto "vlastnictví" stanovil případ přestupu Jana Jelínka z Vítkovic do Mladé Boleslavi. Tehdejšímu kapitánovi reprezentace skončila ve Vítkovicích smlouva a rozhodl se odejít do Boleslavi. Kluby se tehdy na přestupové částce nedohodly a přišlo tak na řadu arbitrážní řízení. Komise tehdy ohodnotila Jana Jelínka na rekordních 175 tisíc a v reakci na to došlo k zastropování čásky u přestupu přes arbitráž na 100 tisíc. V praxi to tedy znamená, že hráč bez platné smlouvy má dnes maximální hodnotu 100 tisíc a dle jeho úrovně lze tedy odhadnout cenu a kluby se tak většinou dohodnou. Hráči Superligy bez platné smlouvy tak dnes přestupují za částky mezi 50 a 100 tisíci. I tak se každou sezonu najdou případy, kdy se kluby nedohodnou a musí rozhodnout arbitrážní komise. Nejčerstvějším superligovým příkladem je Vojtěch Klápa, který z Vinohrad na Chodov přestoupil za 78 tisíc.

Nejčastější praxe dnešních dní tedy je vyčíhat si hráče, kterému po sezoně bude končit smlouva. V průběhu podzimu s ním vejít do kontaktu a právě v období února a března se hodně posezónních změn upeče. A tomu se budeme věnovat v dalších článcích.