Jsou florbalové soutěže v Česku nastaveny správně?

Florbal je mladý sport a stále je na cestě vzhůru mezi tradiční sportovní odvětví. Tato cesta může trvat ještě desítky let, ale zároveň je třeba říct, že minimálně v počtu registrovaných členů je florbal velmi mezi konkurenty velmi vysoko. A proto v hnutí často vyvstává otázka, zda se s hráči zachází správně, a to především z hlediska soutěží. Dnes se podíváme na některé soutěže v mužské větvi českého florbalu.

Univerzální pravdu nezná nikdo a rozhodně ani my si neodvažujeme tvrdit, jak by to vše mělo být. Pojďme se však podívat na jednotlivé nejvyšší soutěže a na jejich logiku. Můžeme se přitom opřít i o zkušenosti z jiných sportů, které již podobným vývojem prošly a častokrát šláply vedle.

Začněme u Superligy. Tu v této chvíli hraje 14 klubů, přičemž k poslednímu rozšíření došlo přes sezónou 2017/18. Tehdy postoupily 2 regionální bašty Znojmo a Ústí a vše se zdálo na dobré cestě. Všichni se totiž asi shodneme, že ideální stav by byl, kdyby byl v každém regionu jeden silný klub. Jenže během následujících 3 sezón se situace znatelně změnila a dnes je v Superlize hned 6 pražských klubů. Navíc se samozřejmě neustále vrací otázka, zda je v Česku dostatek kvalitních hráčů na 14 týmů. Odborníci napříč sporty i státy se shodují, že hlavním hnacím motorem je konkurence. Je v české Superlize dostatečná? 73 hráčů juniorského věku, kteří letos naskočili do nejvyšší florbalové soutěže, ukazuje, že tomu tak spíš není a kluby musí kádry doplňovat mladými hráči více než je standardní ve vyspělé florbalové Evropě i v konkurenčních sportech. Když se podíváme na tabulky dalších českých kolektivních sportů, tak profesionální soutěže mají stejně nebo často i méně účastníků. U fotbalu a hokeje je to 14 týmů, u basketbalu, házené, volejbalu a futsalu je to 12 účastníků nejvyšší soutěže. Přesto debata o počtu členů florbalové smetánky v posledních letech utichla a do budoucna zřejmě vůle na zúžení soutěže nebude.

Stejný počet účastníků má také 1. liga mužů. K jejímu rozšíření došlo ještě o jednu sezónu dříve. Tato soutěž je po florbalové mapě daleko více rozprostřená a pokud centrem Superligy je Praha, tak v případě 1. ligy je to především Moravskoslezský kraj. Ten má v 4 zástupce. Další prvoligová centra nalezneme na jihu Moravy a severozápadě Čech. Už jen u tohoto výčtu je jasné, že hlavním problémem této soutěže je neúměrné cestování a je otázkou, zda by se 1. liga nemohla hrát formou dvou divizí. Pro porovnání se Superligou uveďme, že v letošním ročníku 1. ligy nastoupilo 80 hráčů juniorského věku.

U obou nejvyšších mužských soutěží se ozývají hlasy, že by ligy mohly být užší, ale v zásadě obě fungují dobře. Úplně jiný příklad je juniorská soutěž, která v posledních letech nabrala obludných rozměrů a bude velmi těžké ji vrátit do rozumného stavu. Problémem nejvyšší juniorské soutěže byl velmi tvrdý sestupový klíč. V minulosti hned 3 ze 12 účastníků padali přímo. Stávalo se tak, že přímo spadl i tým, který byl třeba jen 3 body od play off. Ligová komise se tento problém rozhodla vyřešit svérázně a soutěž prakticky úplně otevřela.

V minulé sezóně se do nejvyšší juniorské soutěže přihlásilo 29 týmů! Ty se během bleskové kvalifikace rozdělili na 12 týmů KB ligy juniorů a dvě divize 1. ligy. Nutno říct, že účastníci KB ligy juniorů rok co rok prakticky kopírují předchozí ročníky a tento stav tak dává za pravdu těm, kteří volají po návratu klasické soutěže a změkčení sestupového klíče. Otevřená soutěž logicky ztrácí na své prestiži a kvalitě. Do loňské kvalifikace naskočilo neuvěřitelných 672 hráčů. Opravdu máme v ČR tolik špičkových juniorů? To je samozřejmě častá otázka. Už jen to, že z celkového počtu bylo 216 dorostenců ukazuje spíše na opak. O juniorské lize by se dalo psát mnohé, ale nejspíše by to k ničemu nevedlo. Prosadit změny směrem k vyšší konkurenci se totiž nepovedlo ani respektovaným florbalovým osobnostem v čele s trenéry juniorského národního týmu. A tak budeme nejspíše nadále kráčet ve stopách hokeje a fotbalu, kteří si svou nejvyšší juniorskou soutěž také zničili a nyní nemohou najít cestu zpět.

Nakonec snad ještě horší výsledek přinesla reorganizace dorostenecké soutěže. Tu by mělo letos hrát hned 42 týmů! Ty jsou rozděleny do skupin a košů. Díky tomuto systému sice pro některé týmy z regionů vznikla možnost potkat silnější týmy z ostatních částí republiky, ale většina elitních klubů na tomto systému spíš tratí a dorostenecká liga pro ně ztrácí prestiž. Přitom se nabízela možnost rozdělit republiku na 2 nebo 3 divize, do kterých by se kumulovaly nejsilnější týmu a v konkurenčním prostředí se navzájem tlačily kupředu. Do letošního ročníku 1. ligy dorostenců nastoupilo 1286 hráčů! Z toho 330 bylo věkem starších žáků.

Mohli bychom pokračovat i například Divizí, která prošla proměnou před loňskou sezónou, ale už bychom zřejmě byli moc nízko a musíme si také něco nechat do budoucna.

Jaký je váš názor na české florbalové soutěže? Je jejich nastavení správné? Přináší dostatečnou konkurenci? Motivuje hráče a trenéry na sobě pracovat? Na toto a další otázky si každý z nás asi musí odpovědět sám. My jsme se jen snažili nastínit jejich fungování.