Co rozhodlo Superfinále?

V neděli se odehrálo 13. Superfinále, ve kterém Mladá Boleslav po výhře 7:4 slavila svůj 4. titul v historii. Na rozdíl od posledních ročníků zápas nenabídl nijak strhující podívanou, ani žádné velké drama. V následujících bodech jsme se pokusili rozklíčovat, proč tomu tak bylo.

Kádr Boleslavi

Ve florbalovém zákulisí se mluvilo o tom, že by si Mladá Boleslav mohla Tatran vybrat už pro semifinále. Že to bylo opravdu ve hře potvrdil v podcastu Buriho BackWeekChecking i člen realizačního týmu Mladé Boleslavi Michal Plecitý. A hlavním důvodem byla šířka kádrů obou týmů. A i v Superfinále hrála tato výhoda velkou roli. Žádná z formací Tatranu nebyla schopna vyhrát svůj matchup a Střešovice se tak neměli o co opřít.

Naava vítězem

Neznáme samozřejmě pokyny, se kterými šly týmu do zápasu. Nicméně z tribuny se zdálo, že realizační tým Joonase Naavy svým postavením zavřel střed hřiště a Tatran po celý zápas nenašel zbraň, kterou by otevřel obranu Mladé Boleslavi. Ve chvíli, kdy se Boleslav dostala do vedení a v podstatě vymazala tatranské pokusy o protiútoky, neměl tým Milana Fridricha žádnou protizbraň. Jasným ukazatelem je 12 střel na branku (podle statistického profilu goalhunter_floorballanalytics dokonce jen 11), což je nejméně v celé historii Superfinále. Joonas Naava tak slaví první trofej v Česku a svou strategií se o ni jednoznačně zasloužil.

Faktor Beneš

Když se mluvilo o možnostech výhry Tatranu, skloňovala se dvě jména. Jedním byl Tomáš Jurco a druhým Marek Beneš. A právě střešovický kapitán neodehrál vůbec dobré utkání. Nemůžeme vědět, zda nebojoval s nějakým zraněním, ale až do své branky ve 47. minutě patřil k nejhorším hráčům na hřišti, a to především z hlediska chuti a nasazení. Do očí bijící je situace, kdy v době dorážky Michala Sládka na 5:2 ještě nebyl ani na vlastní polovině. Přestože nakonec zaznamenal 1+1, Tatran od svého kapitána potřeboval o hodně víc.

Mrtvý Tatran

Trochu to souvisí s předchozím bodem. Při pohledu na tým Tatranu vynikali s hlediska nasazení a vůle dva hráči. Tomáš Jurco, který především v první třetině držel Tatran nad vodou, a Matěj Havlas, který bojoval o každý míček do posledního momentu. Byť ani jemu se nijak zvlášť nedařilo s míčkem, svým buldočím projevem dělal Boleslavi problém v každém střídání. Bohužel se k němu moc spoluhráčů nepřidalo, a tak to vypadalo, že Tatran v sobě v posledním zápase sezony nenašel potřebný oheň.

Lukáš Punčochář

Velké zápasy často mívají nečekané hrdiny a tento nebyl výjimkou. V klíčových momentech si vzal slovo urostlý obránce Lukáš Punčochář, v jehož popisu práce je jinak hlavně defenziva. Poprvé to bylo v 18. minutě, kdy se protáhl kolem Kreysy a z dálky se trefil nad Jurcovo rameno. Byl to důležitý moment. Boleslav sice Tatran přehrávala, ale z hlediska skóre tahala za kratší konec a tenhle impuls určitě oba týmy před odchodem do šaten zasáhl.

Druhý moment si schoval na čas 57:52. Tatran v té době prohrával o dvě branky a pokoušel se o závěrečný tlak. Punčochář vyhrál souboj ve vlastním rohu, posunul míček vpřed a přes dvě narážečky se objevil před Jurcem, kterému míček uklidil pod ruku a utkání prakticky rozhodl. Zaslouženě si pak odnesl cenu pro hráče utkání.